Když Tereza Chlebovská získala korunku královny krásy, nabral její život neskutečné obrátky. Uvidíme, jak to tato nádherná dívka s jiskrnýma očima ustojí.

Věra Keilová zpovídala sedmikrásku.

„Disciplinou, které jsem se obávala ze všeho nejvíc, byl krátký spontánní rozhovor na mikrofon. Tam opravdu nevíte, jakou otázku můžete čekat, a sledují vás statisíce lidí. Týkalo se to ale jen prvních pěti finalistek, a tak jsem se dlouho uklidňovala, že tak daleko se nedostanu, takže se nic neděje. Když mě pak vyhlásili mezi pěti prvními, hned mi naskočilo, že to přijde, a srdce mi tlouklo ještě silněji,“ vybavuje si živě vypjaté chvíle před velkým finále.

Moderátorka Gábina Partyšová se jí zeptala, zda je pro ni důležitější vzdělání anebo krása. Při přímém přenosu odpověděla, že vzdělání, ale při osobním setkání mi vysvětlila, že vzápětí ji napadlo, že důležitá je samozřejmě i krása. „Krása není nikde definována a může znamenat jak krásu vnější, tak i tu vnitřní, proto je krása důležitá také.“

Táta na ni vsadil a vyhrál

Tereza se narodila ve znamení Střelce v roce 1990 v Krnově. Až do svých šestnácti let však s rodiči a starší sestrou Johanou vyrůstala v nedaleké Třemešné. Maminka Jana je učitelka, táta Bohumír pracuje ve firmě, kde opravují vlaky a tramvaje, a také je fotbalový rozhodčí. „Vzpomínky na dětství mám nádherné a myslím, že mě naši vychovali dobře. Vždycky o mě bylo postaráno a výchova byla taková, jakou jsem si v tu chvíli zasloužila.“

Soutěž o nejpoutavější dívku Čech, Moravy a Slezska fascinovala Terezu i její sestru Johanu už od dětství. „Vlastně to byl můj dětský sen, který jsem si chtěla splnit. Se sestrou jsme si vždycky vystříhávaly profilové fotky finalistek, které vycházely v novinách a časopisech, pak jsme si z nich losovaly a každá fandila těm svým a svojí favoritce. Sledovaly jsme to každý rok.“

Od jistého okamžiku, kdy bylo jisté, že i Tereza roste do krásky a získává tabulkové míry, ji přátelé, rodina i známí začali nabádat, aby se také přihlásila, ale s tím Tereza ještě chvíli otálela. „Přihlásila jsem se až vloni na podzim, ale nejdříve jsem to tajila, protože jsem si říkala, co kdyby to nevyšlo. Všichni se to dozvěděli, až když jsem prošla prvními castingy a moje fotky se začaly objevovat v novinách. Na pražské semifinále se z regionálních kol sjelo čtyřicet dívek a z toho pak vznikla finálová čtrnáctka. Moje okolí mě celou dobu povzbuzovalo a za podporu mu děkuju.“

Rodiče s ní finálový večírek prožívali naplno přímo v sále Hudebního divadla Karlín v Praze, kde se slavnostní galavečer konal. „Táta mi fandil od začátku asi nejvíc ze všech, dokonce si na moje vítězství vsadil. Maminka mi spíš opakuje, abych tu rychlou slávu ustála a zůstala sama sebou.“

Jaké to ale vůbec je, když se v napjaté atmosféře v přímém televizním přenosu žena dozví, že byla zvolena královnou číslo jedna? „Když mě vyhlásili jako vítězku, přišla záplava emocí a hlavou mi lítalo Panebože, co teď? Snažila jsem se to všechno ustát a fungovat dál. Dojetí a slzy přišly až ve chvíli, kdy mi na pódium přišli gratulovat moji rodiče a objímali mě.“

Tereza měla úspěch v průběhu celého finálového večera. Kdykoliv se objevila na pódiu, v sále se ozýval nadšený pískot. „Docela by mě zajímalo, kdo to pískal. To, že pískal táta, mi je jasné, ale slyšet bylo více lidí.“

Sestra Johana, která studuje veterinářství v Brně, strávila finálový večer se zaťatými pěstmi před televizní obrazovkou. „Lístky do Karlína byly jen pro rodiče, ale v průběhu celého večera jsme si se sestrou psaly esemesky a volaly jsme si. Johana tam vlastně klidně mohla být se mnou. Je krásná a velmi fotogenická, ale říká, že by to pro ni nebylo, a věnuje se jen oboru, který studuje. Kdyby se ale rozhodla jinak, určitě by na to měla.“

V den finále snědla tři tabulky čokolády

Tereza Chlebovská je přesvědčená, že na den s datem 31. března 2012, kdy se stala Českou Miss, bude vzpomínat jako na jeden z nejdůležitějších dnů ve svém životě. „V noci předtím jsem moc nespala, protože jsem se bála, jak to všechno bude probíhat – respektive bála jsem se, abych neudělala nějakou závažnou chybu. Pak jsme to zvládly všechny, ale za ten den jsem snědla tři tabulky čokolády.